Technologie připojení k internetu

K internetu se lze připojit několika způsoby. Ty nejběžnější si nyní představíme.

Vytáčené připojení dial-up a euroISDN

Ještě před několika lety bylo vytáčené připojení přes pevnou telefonní linku (dial-up) nejpoužívanějším připojením k internetu. Připojení bylo realizováno prostřednictvím pevné telefonní linky, ke které byl připojen modem. Šlo se připojit všude, kde byl k dispozici telefon. Velkou nevýhodou vedle nízké rychlosti (maximálně 56 kbit/s) je především cena. Platilo se za dobu strávenou na internetu bez ohledu na množství přenesených dat a rozlišovalo se připojení ve špičce a mimo špičku. Velkým rizikem byla možnost tzv. podvodného přesměrování, kdy došlo bez vědomí uživatele k přesměrování na placenou linku. V době připojení na internet nebyla funkční telefonní linka. Tento problém řešila linka euroISDN, kdy bylo možné v jednu dobu zároveň telefonovat a být připojen k internet. Rychlost linky byla 64 kbps, popř. 128 kbps v případě linky zdvojené. V dnešní době se již prakticky nevyužívá. 

Výhody: možnost připojení všude, kde je tel. linka, nízké pořizovací náklady

Nevýhody: nízká rychlost (56kbps/128 kbps pro ISDN), náklady na dobu připojení, riziko podvodných připojení

ADSL

ADSL (asymmetric digital subscriber line) je dnes nejrozšířenějším způsobem připojení k internetu. Fyzicky je realizováno ADSL modemem, připojeným k telefonní lince, avšak s omezenými možnosti dial-up se nedá srovnávat. Technologie umožňuje používat zároveň telefon i internet v jeden čas. Standardem je v dnešní době rychlost cca 8 Mbit/s, běžně je nabízená i rychlost 16 Mbit/s, popř. 24Mbit/s. Asymetrie v názvu této technologie znamená, že služba nabízí rozdílnou rychlost downloadu a uploadu dat – např. 8192/512 znamená rychlost stahování 8Mbit/s a posílání odchozích dat rychlostí 0,5 Mbit/s. Dříve aplikovali proskytovatelé služby ADSL tzv. FUP – fair user policy, opatření proti „stahovačům“ velkých objemů dat, nicméně v dnešní době se od tohoto opatření již upustilo. K charakteristice této služby patří rychlost, spolehlivost a dnes již i dostupnost. Pokrytí služby ADSL v ČR ukazuje následující mapka (bílá místa znamenají nedostupnost služby ADSL):

Obr.1 – pokrytí ČR službou ADSL[1]

Tato služba je vhodná pro uživatele, kteří chtějí internet aktivně využívat.

Výhody: Vysoká rychlost, spolehlivost, velmi dobrá dostupnost

Nevýhody: vyšší cena, nelze bez pevné tel. linky

Kabelový internet

Tento způsob připojení si získává stále větší oblibu. Připojení je realizováno prostřednictvím přípojky kabelové televize, která je dostupná ve většině větších měst. Služba ssebou nese většinu pozitiv ADSL, tedy spolehlivost a rychlost, jež je nabízena až úctyhodných 100 Mbit/s. Pro konečného uživatele je pak velice zajímavá i cena, jež se vzhledem ke snaze přetáhnout zákazníky především klasického ADSL pohybuje na nižší cenové úrovni než pomalejší ADSL. Stejně jako klasické ADSL je tato služba vhodná pro aktivní uživatele internetu.

Výhody: Vysoká rychlost, spolehlivost, nižší cena než ADSL

Nevýhody: pouze s kabelovou televizí a jen ve velkých městech

Bezdrátové Wi-Fi připojení

Tento způsob bezdrátového připojení zaznamenával jako primární zdroj internetu koncového uživatele nejvyšší rozmach před několika lety, kdy nebyl vysokorychlostní internet pro koncového uživatele dostupný (ať už z technologických nebo finančních důvodů). Připojení je realizuje prostřednictvím wi-fi přijímače (access point, wifi-karta ap.), zdrojem byl obvykle poskytovatel internetu, disponoval nakoupenou konektivitou od jiného poskytovatele vysokorychlostních služeb. Nevýhodou byla přímá viditelnost přijímací i vysílací antény. Protože kvalitu přijímaného signálu výrazně ovlivňuje počasí, může být tento typ připojení značně nespolehlivý. Rovněž poskytovaná rychlost připojení je obvykle nižší než u ADSL. Za riziko lze také považovat nízké uživtelské zabezpečení bezdrátové sítě. Obvyklé bylo také sdílení internetového připojení mezi více uživateli, což šetřilo náklady na primární připojení. Vzhledem k poklesu cen a dostupnosti ADSL a kabelového internetu řada uživatelů od tohoto způsobu připojení začíná upouštět. Bezdrátové Wi-fi připojení však nalézá svoje místo v podobě veřejných hotspotů (přístupových bodů) v kavárnách, restauracích, hotelech a letištích, které svým hostům bezplatně umožňují přístup na internet prostřednictvím notebooků nebo chytrých telefonů. V neposlední řadě je přenost wi-fi signálu využíván k distribuci internetu v tzv. domácách sítích, tento systém umožňuje přípojení více zařízení k internetu bez nutnosti tahat po domě kabelové rozvody.

Výhody: obvykle nižší cena, není nutná pevná tel. linka nebo kabel, možno připojit se na veřejných místech zdarma

Nevýhody: menší rychlost než ADSL, nižší spolehlivost, citlivá na počasí a vnější vlivy, náchylnější na hackerské útoky

Mobilní připojení k internetu

Mobilní připojení k internetu se pomalu, ale jistě, stává fenoménem naší doby. Mobilní internet prošel podobně jako jeho pevná varianta dlouhým vývojem, na jehož počátku bylo pomalé a velice drahé WAP připojení a na konci rychlý mobilní internet za dostupnou cenu. Navíc řada moderních smartphonů a tabletů přímo mobilní datové připojení pro svoji funkčnost bezpodmínečně vyžaduje. V současné době jsou na trhu mnohá zařízení, které uživateli umožňují připojení na internet mimo domov. Mobilní internet v ČR poskytují následující operátoři:

Tab 1: Poskytovatelé mobilního internetu a poskytované technologie[1]

Každá z těchto mobilních technologií zastupuje určitou generaci vývoje, přičemž dnešním trendem je leckdy uvádět místo názvu mobilních technologie jen generační označení (např. Internet 3G znamená Internet prostřednictvím mobilní technologie UMTS či CDMA 2000).

Tab 2: Rozdělení technologií dle generací[2]

Dále se budeme krátce zabývat pouze mobilními datovými technologiemi 2.5 generace a vyšší, jelikož ty starší jsou v dnešní době již používány jen zřídka.

GPRS[4] - je realizována přenosem signálu v síti GSM[5] . Pro využívání tohoto typu připojení je třeba koncové zařízení pro příjem dat přes GPRS - mobilní telefon či modemy v podobě zařízení pro USB či PCMCIA se slotem pro SIM kartu. Pokrytí kolem 94-99% území ČR. určenou pro mobilní telefony v Evropě na frekvencích 900/1800 MHz.

Výhody: obrovská mobilita (všude, kde je GSM signál), umožňuje použití i starších telefonů s GPRS technologií

Nevýhody: nízká odezva, nízká rychlost (80 kbsp/40 kbps)

EDGE – nástupce GPRS, opět na síti GSM a za podobných podmínek připojení, jen s menším pokrytím – technologie není instalována do všech BTS. Výhodou je vyšší rychlost až 236.8 kbps. Pokrytí v ČR 86-92%.

Výhody: velká mobilita, vyšší rychlost než GPRS (download až 236.8 kbps)

Nevýhody: nízká odezva, na dnešní dobu stále nedosahuje požadované rychlosti

CDMA2000 – služba realizována na frekvenci 450 – 2100 MHz (jiná síť než GSM). Připojení pomocí externího modemu. Lze použít i pro hlasové služby (U-fon). Rychlost připojení až 2.4 Mbps. Oproti GPRS/EDGE sice cca 2x rychlejší odezva, nicméně stále vysoká latence. Pokrytí dle operátora 57-90%.

Výhody: dobré pokrytí (především Telefonika O2), vysoká přenosová rychlost (download až 2.4 Mbps)

Nevýhody: vysoká latence, nutnost použití exerního hardware a často nutnost platit zvlášť datový tarif, vhodná spíše pro přenosné počítače

UMTS – projektována pro hlasové i datové služby, síť 3. generace je provozována na frekvencích 1885 – 2200 MHz. Rychlost přenosu dat až 2 Mbps (s technologií HSDPA až 14.4 Mbps). V ČR zatím nedostatečné pokrytí, na kterém se pracuje. Z tuzemských operátorů provozuje T-Mobile a Telefonika O2. Na podzim 2010 pokrývala Telefonika cca 38% populace[6], především však pouze ve větších městech. Na dalším rozšíření se pracuje. Tato technologie je využívána především s masovým rozšířením tzv. chytrých mobilů.

Výhody: moderní technologie 3. generace, vysoká přenosová rychlost (download až 14.4 Mbps)

Nevýhody: malá dostupnost (pouze velká města), telefon musí podporovat sítě 3. generace.

V následujícím grafu je uveden souhrnný přehled pokrytí ČR mobilními datovými technologiemi. Pokrytí ČR především sítěmi 3G neustále roste, proto může být údaj již neaktuální. Uvedený graf je aktuální k dubnu 2010.

Obr 2 – souhrnný přehled pokrytí ČR mobilními datovými technologiemi[7]